JENSKÉ ŠKOLSTVÍ

Jenský plán jako ucelenou vzdělávací koncepci rozvinul německý evangelický pastor a univerzitní profesor pedagogiky P. Petersen (1884-1952) v Jeně již v meziválečném období, v Nizozemí však byla první škola jenského typu otevřena až v roce 1960. Dnes sdružuje Nizozemský spolek jenských škol (NJPV – Nederlandse Jenaplan Vereniging) více jak 200 škol, z nichž většina je základního stupně. Nizozemí se tak řadí k těm evropským zemím, v nichž rozvoj jenského školství dosáhl vysoké úrovně.

Pedagogické zásady v jenských školách

Jenský plán zdůrazňuje nejen princip individualizace, ale i školní pospolitosti. Tyto zásady podporoval systém tzv. kmenových věkově heterogenních tříd, či společných pedagogických slavností. Nejinak je tomu i v dnešních jenských školách.

Žáci nejsou děleni do věkově homogenních tříd, ale jsou seskupováni do věkově heterogenních kmenových skupin. Vedle toho ovšem zpracovávají některé úkoly týdenního plánu ve skupinách, které jsou relativně homogenní, hovoříme o tzv. výkonnostní skupině. Kooperace a pospolitost jsou podporovány rovněž možností zapisovat se do tzv. výběrových kurzů, které jsou jednou z pevných součástí organizačních forem v jenských školách. Mezi rozvíjené aktivity ve vyučování patří v jenské pedagogice rozhovor, hra, práce a slavnost, které podporují jak kooperaci, tak i individualizaci.

Jenské školství je dnes známo právě svým přesvědčením o pozitivním významu věkově, a tedy i výkonnostně heterogenních skupin, které se tradičně označují jako kmenové skupiny. Spojování více ročníků do jedné kmenové třídy má pro školu, a tím i pro vyučování, velký význam. Žáci nejsou děleni do jiných než kmenových skupin. Odpadá tak jejich další diferenciace v rámci výkonnostních skupin. Ve věkově smíšené skupině jsou značné rozdíly ve výkonech žáků, a to i v jejich kognitivním, emocionálním a sociálním vývoji. Proto i kmenové skupiny, například se dvěma ročníky nabízejí dostatek příležitostí k podpoře, pěstování vzájemnosti a pomoci mezi žáky, jak to odpovídá původním principům jenské pedagogiky Petera Petersena.

Rozhovor

Den začíná v jenské škole nejčastěji společným rozhovorem, který je uvolněně provázán se snídaní. Společné otevření školního dne rozhovorem chce podtrhnout význam společného setkání a prokázání si vzájemné vážnosti a úcty. Ranní rozhovor probíhá nejčastěji v kruhu a dává možnost sdělit si vzájemné zážitky či momentální pocity, podělit se s druhými o své radosti či případné strasti. Žáci si mohou přinést i hračky či vlastní výrobky ze společné předcházející práce. V kruhu nikdo nemá pevné místo, každý si může sednout vedle koho chce, podle momentálního rozhodnutí.

Žáci se tak učí nejen naslouchat druhým, ale i projevit své pocity. Nikdo není nucen do mluvení. Ranní rozhovor ovšem není založen pouze na slově. Rovněž hudba, taneční projev či jiná nonverbální sdělení se těší oblibě nizozemských žáků. Jediné, co je nepřípustné, je projevovat vůči druhým očitý nezájem, vyrušovat druhé či se jejich sdělení vysmívat apod. Pak nastává v rámci společenství závažný problém. Překročení hranic soužití společenství (které si ono společenství vytvořilo a odsouhlasilo) si vyžaduje adekvátní reakci a řešení (též dle pravidel, na jejichž tvorbě se podílí všichni zúčastnění).

Rozhovor je ovšem často využíván i v dalších částech pracovního dne jenských škol. Diskutuje se o společných problémech v rámci řešení témat a projektů. Pondělní rozhovor je obzvláště důležitý, protože slouží nejen k přivítání žáků po víkendu, ale má za cíl i rozvrhnout si práci a úkoly. Má tedy organizační význam z hlediska celého pracovního týdne. Naopak páteční uzavírací rozhovor v kruhu shrnuje a hodnotí uplynulý týden, má evaluační význam. Ve středu se zjišťuje stav řešených úkolů a dle potřeby je korigován pracovní plán.

Význam rozhovoru je zřejmý i v samotném rozdělení prostoru ve třídě. Ten nabízí jak pracovní kouty či místa, tak i studijní zákoutí s knihovničkami a počítači i společný koberec v centru sdíleného prostoru, kde se odehrávají hromadně sdílené aktivity.

Práce

Jenská pedagogika zakládá učení na pracovním charakteru. Žákovy znalosti, schopnosti, dovednosti i rozvíjené klíčové kompetence jsou výsledkem aktivního řešení úkolů a problémů. Jenské školství rozlišuje několik forem práce. Jednou z nich je řešení pracovních situací ve skupinách, které mohou být jak výkonnostně heterogenní a počítají s pomocí mezi jednotlivými členy, tak i výkonnostně homogenní. Pracovní úkoly a aktivity nastavené jako situace či problémy vybízející k samostatnému nebo společnému řešení, zpracovávají žáci v rámci tzv. bloků, které následují nejčastěji po úvodním rozhovoru a zaujímají zhruba rozpětí dvou vyučovacích hodin běžné školy.

V rámci bloků řeší žáci úkoly z matematiky, rodného jazyka, přírodovědy, vlastivědy, plní společné projekty, vyrábí konkrétní nákresy, modely, výrobky, obrázky apod. Úkoly, které žáci plní, jsou uvedeny ve „smlouvě“ mezi učitelem a žákem a odpovídají cílům uloženým v týdenním plánu.

V dnešní jenské škole věnuje učitel část pracovního dne důsledné kontrole úkolů. Za tímto účelem si vede arch, který společně s žákem kontroluje (zda jsou všechny úkoly splněny). Správnost úkolů je hodnocena buď učitelem formativní zpětnou vazbou nebo samotným žákem.

Hra

Není nutné zdůrazňovat, že v období mladšího školního věku představuje hra jednu z nejpřirozenějších aktivit dítěte. V jenském školství se ovšem jedná o didaktické hry sledující jasné záměry. Jejich smyslem je být „zahřívacím kolem“, vstupem do pracovní části dne. Dramatizační hry vedou nejen k osobnostnímu rozvoji dětí, k expresi jejich pocitů a názorů, k vyjádření vidění světa a situací, ale i k celkovému uvolnění a rozvoji komunikativních dovedností a kompetencí. Hry jsou rovněž pevnou součástí slavností.

Slavnost

Ta je neodlučitelně spjata s jenskou pedagogikou, jak v její historii, tak i současnosti. Slavnost uzavírá v pátek odpoledne týden a je jistým vyvrcholením života školní pospolitosti. Může začít gratulací těm žákům, kteří slaví narozeniny nebo dosáhli úspěchů či něčeho mimořádného.Zde se odehrávají nejpodstatnější společná setkání, která podtrhují význam školní pospolitosti.

Slavnost otevírá většinou ředitel školy, ale průvodcem či moderátorem může být i jiný učitel nebo samotní žáci. Během slavnosti žáci prezentují vlastní scénky. Autory a režiséry jsou nejčastěji právě oni sami. Témata dramatizací jsou různá, ať se dotýkají chodu školy, nebo aktuálních problémů nizozemské společnosti z pohledu samotných žáků. Neslaví se ovšem pouze v rámci školy, ale i v rámci třídy. Důvodem jsou nejen významné dny samotných žáků, společné úspěchy třídy, ale i státní nebo církevní svátky, výročí apod. Slavnosti dosahují vysoké estetické úrovně, zejména proto, že rozvoj tvořivosti, kreativity a estetického cítění patří k velmi podporovaným cílům jenských škol.

Rozvrhování učiva

Jenské školy vycházejí z předpokladu, že učivo, aby žáka motivovalo, musí odpovídat jeho okruhu zájmu. To znamená, že musí alespoň částečně navazovat na dosavadní zkušenosti a znalosti. Vyučovaná problematika tak musí mít vztah k jeho přirozenému světu.

Učivo je tak problémem, který vybízí k řešení a dalšímu zpracování. Jenské školy usilují o to, aby obsah učiva rozvíjel klíčové kompetence žáka, a tak se stával nástrojem k poznání světa, tzv. klíčem ke světu. Jestliže učení je v jenských školách nahlíženo jako získávání zkušeností v rámci všech pěstovaných aktivit, tj. rozhovoru, hry, práce a slavnosti, pak je nutné, aby nebylo organizováno do běžného rozvrhu, ale umožňovalo adekvátní střídání individuální, skupinové a hromadné výuky. To se děje u každého žáka s ohledem na jeho zájmy, schopnosti i momentální výkon pomocí tzv. týdenního plánu. Každý žák se jím řídí.

Týdenní plán obsahuje jak aktivity určené pro práci v kmenových skupinách, tak i individualizované aktivity určené každému žáku. Po společném ranním rozhovoru nastává práce v kmenových skupinách. Žáci zde pracují zejména na plnění úkolů v rámci společných projektů a připravují se na páteční společnou slavnost. Nacvičují tak dramatizační scénky, kratší hudební vystoupení apod.

Podstatnou součástí týdenního plánu je i práce žáků v tzv. výkonnostních skupinách. Žáci tak opouštějí svoji původní kmenovou skupinu a dle rozpisu se scházejí ve skupině, kde zpracovávají úkoly ve výkonnostně téměř homogenní skupině. Některé skupiny vede i speciální pedagog, pokud jsou v nich soustředěni žáci s poruchami učení. Odpolední program probíhá formou přibližně šestitýdenních tematických kurzů.

Závěrem

Současné jenské školství například v Nizozemí patří k velmi žádaným školským alternativám. Osvědčilo se nejen tradicí, ale ukázalo, že dokáže rozvíjet jak intelektové, tak emocionální, sociální, smyslové a motorické stránky žákovy osobnosti. Kurikulum jenských škol zaměřené k porozumění okolnímu světu, k lepší a jistější orientaci v okolním světě a k převzetí zodpovědnosti za vlastní jednání se všemi dopady na okolí žáka se stává klíčem k rozvoji osobnosti dítěte.

Čerpáno z portálu RVP